O chaloupce

Odmalička si v hlavě tvořím místa.

Říkám jim krajiny. Nejsou to konkrétní adresy ani přesné podoby, jsou to spíš pocity. Určitá světla, vůně, textura vzduchu. Místa, kam jsem se vracela, když jsem potřebovala být sama sebou.

Jedno z nich je les.

Vždycky jsem les vnímala jinak než jen jako stromy a cestu mezi nimi. Jako živého tvora, který dýchá, hýbe se a vnímá. Jako obrovský symbiotický organismus s vlastní moudrostí a vlastním jazykem. Stromy si povídají pod zemí, sdílejí živiny, varují se navzájem. Tohle mě fascinuje a zároveň uklidňuje. Když jsem v lese, mám pocit, že jsem doma.

Lesní chaloupka je jedna z mých krajin.

Je to místo, které se snaží zachytit ten pocit. Klid. Hloubku. Přítomnost něčeho živého a starého zároveň. Věci, které tu najdeš, tě do té krajiny přenesou. Vůně dřeva, pryskyřice a lesní půdy. Přírodní materiály, které se příjemně drží v ruce. Estetika, která připomíná les, jeho barvy, tvary a textury. Věci, které zapojí všechny smysly a připomenou ti, že někde venku existuje místo, kde se čas zpomalí.

Jsem Teresa. A jsem moc ráda, že svoji krajinu můžu sdílet s dalšími lidmi. Vítám tě tady!